MŠE SVATÁ

V neděli 29. listopadu 2020

ve 14.30 hod. pro dvacet pozvaných osob.


Z paštické kazatelny

Postní kázání - Kristus v karanténě

Čtyřicet dní a čtyřicet nocí, přátelé, strávil Ježíš na poušti, v izolaci, aby se ukázalo, že nemá nic společného s nákazou hříchu. Pokušení ale ušetřen nebyl. Zazníval k němu ďáblův hlas: "Proměň celou tuto kamenitou poušť v chléb, vymítíš ze světa hlad. Udělej lidem nevyčerpatelné zásoby potravin. Nebo se alespoň vrať do své tesařské dílny, vždyť ta vaše firma Josef & syn byla tak dobře rozjetá, měl jsi ji už brzy převzít. Necháš svého otčíma se svou matkou a vaše zaměstnance na holičkách? Byznys je na prvním místě." Nevrátil se. "Tak skoč z vrcholku chrámu dolů, andělé Tě uchrání zranění, bude se o tobě hodně psát a všichni novináři se budou dotazovat na tvůj názor na cokoli. Budeš každý den poskytovat rozhovory. Zajistíš si, abys byl hodně vidět a slyšet." Neskočil. "Tak Ti dám veškerou moc nad celým světem, vždyť ti zodpovědní tam nahoře jsou přeci tak nemožní, ty bys to všechno jistě zvládl jedna dvě. Vezmi otěže politické moci do svých rukou." Nevzal.

Co tedy udělal Ježíš po své karanténě? Šel a nechal se pokřtít. Křest, bratři a sestry, to je svatba s Bohem, při níž říkáme, že spolu poneseme všechno dobré i zlé až do smrti. Nyní přišlo to zlé. Blatenské náměstí i všechny ulice našeho města vypadají jako poušť, kde se prohání jen vítr a prach, občas přeběhne toulavá kočka. Pro pokřtěné je tento pobyt na poušti příležitostí obnovit své křestní sliby a pro nepokřtěné je to možnost, jak se obrátit k Bohu, s kterým poneseme všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať nám pomáhá Bůh. Amen.


Velikonoční kázání - Gule na ďábla

Píše se rok 2120. Do Blatné nastoupí nový pan farář a při přebírání úřadu se mu do rukou dostane farní kronika. Začne jen tak listovat a zastaví se až na stránkách roku 2020. "Zajímavé," říká si, "přesně před sto lety byly v březnu na neurčitou dobu zrušeny veřejné mše svaté, dokonce i Velikonoční triduum celebroval kněz bez účasti lidu. Co se tady vůbec dělo? Lidé směli chodit jen do práce a zpět, na nákupy, na veřejnosti se objevit maximálně ve dvou, otevřeny byly jen nejnutnější obchody a instituce. Měli strach z nákazy. I do kostela se báli chodit, ačkoli ho měli denně otevřený. Svatostánek byl opuštěný. A co proti tomu asi dělali?" řekl si. Z pamětní knihy se tak dozvídá, že byli zavření doma jako ustrašení apoštolové po Ježíšově ukřižování, třásli se strachem z toho, že se také nakazí, ale největší naději vkládali do hadříku, který si dávali na tvář jako Mojžíš. A to bylo asi tak všechno. Vakcíny ani léku nebylo. Až se ve městě jednoho dne objevila neznámá paní, která začala lidem rozdávat jakési korálky na šňůrce s křížkem a se slovy: "Vezměte si to, to jsou gule na ďábla!" Nikdo nevěděl, odkud přišla a co je zač. Většina lidí si řekla, že něco podobného jim přeci visí na zpětném zrcátku v autě, tak proč jim to dává. Přesto však nosili ony kuličky v kapse a nevědomky se jich drželi jako dítě za máminu ruku, když má strach. Když pak brzy ráno jeden po druhém se zakrytou tváří spěchali přes blatenské náměstí na nákup, všimli si, že v záři vycházejícího slunce se na sloupu uprostřed kamenných soch cosi leskne jako zlato. Svatozář kolem krásné ženské tváře, kterou nedávno přeci někde viděli. Ano, byla to ta, která nedávno rozdávala ony korálky a sama je má v ruce. Sáhli do kapsy, byly tam. Gule na ďábla, nebeská munice proti rozsévači zlého semene. A najednou si vzpomněli na slova, která desítky let už nevyšla z jejich úst: Ave Maria, gratia plena, Dominus tecum... Zdrávas Maria, milostiplná, Pán s tebou... pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Pan farář zavřel kroniku, padl v kostele před svatostánkem na kolena, pomodlil se za všechny, kteří tou těžkou zkouškou před sto lety prošli, a vzpomněl si, že je psáno: "Až se obrátí k Pánu, rouška bude odstraněna." (2 Kor 3, 16). Hned druhý den se zašel představit panu starostovi a domluvili se, že ke stému výročí vítězství přejmenují blatenské náměstí na Mariánské. Až dodnes tam totiž Maria drží nad lidmi gule na ďábla. Amen.